Co znamená institut dobré víry v zápis údajů obsažených v katastru nemovitostí?

Od nového roku se můžeme s mnohem větší jistotou spolehnout na údaje zapsané v katastru nemovitostí (seznamu nemovitých věcí). V zásadě tedy odpadá riziko, že na Vás po letech vypadne nevítaný kostlivec ze skříně.

Občanský zákoník posiluje s účinností od 1. ledna 2015 (§ 3064 ve spojení s § 980 odst. 2). Jednající osoba je v dobré víře, pokud se spolehla na údaje obsažené v katastru nemovitostí, neměla informace, které by nasvědčovaly, že daný stav není v souladu s realitou a zároveň jednala s opatrností, kterou lze od „průměrného člověka“ očekávat.

Jedná se o velice důležitý posun především ve vztahu k ochraně nabyvatelů práv k nemovitým věcem, neboť ti se mohou za splnění výše uvedených podmínek bez dalšího spolehnout na to, že osoba, se kterou vstupují do smluvních vztahů (ať už jde o koupi, pronájem, zřízení věcného břemen atd.), je osobou oprávněnou takovou smlouvu uzavřít a že nabytí takového práva bude chráněno vůči třetím osobám.

Ač se výše uvedené pravidlo může zdát díky tradici evidence práv k nemovitým věcem v katastru nemovitostí jako zcela logické, nebylo tomu vždy tak. V minulosti Nejvyšší soud opakovaně rozhodnul, že zápis v katastru nemovitostí musí ustoupit skutečnému právnímu vztahu k určité nemovitosti. V praxi to znamenalo, že i když určité právo nebylo v katastru ve prospěch určité osoby zapsáno, bylo možné se tohoto práva dovolat i proti nabyvateli nemovitosti v dobré víře. Tak se nejednou stalo, že si někdo pořídil nemovitost od osoby, která byla zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník, ale později ji byl nucen odevzdat osobě, která prokázala, že ji daná nemovitosti skutečně patřila, ač v katastru nemovitostí jako vlastník zapsána nebyla.

Zdá se, že v důsledku znění zákona bude tento postup opuštěn a napříště se každá pečlivě jednající osoba bude moci spolehnout na zápis obsažený v katastru nemovitostí.