Dodáváme, že podstatná jsou i technická zařízení, které dodané teplo v bytech měří u radiátorů. Vedle toho jsou také nabízené měřiče pro rozúčtování tepla, které měří skutečné teploty v bytech v častých denních intervalech.

Jste předseda společenství vlastníků nebo člen orgánu bytového družstva? Nebo prostě jen bydlíte v domě s centrálním topením? Dříve nebo později se určitě setkáte s otázkou rozúčtování tepla ve Vašem domě. Jaká jsou nová pravidla, pro koho jsou výhodná a pro koho nevýhodná?

Nová vyhláška přináší od ledna tohoto roku úpravy systému rozúčtování, podle kterého se vypočítávají náklady na vytápění bytových domů napojených na teplárnu nebo s vlastní společnou kotelnou. O změně se diskutuje již déle než dva roky, ovlivňuje totiž miliony lidí.

Cílem úpravy rozúčtování je, aby se majitelé některých bytů nemohli nechat vytápět ostatními, a tím tak ušetřili na nákladech. Jde tedy o větší spravedlnost při rozúčtování.

V každém bytovém domě je totiž několik skupin bytů. Jednak jsou to tzv. středové byty, které jsou z většiny stran obklopené jinými, důsledně vytápěnými prostorami. Obyvatelé těchto bytů si časem zvyknou na to, že topit vlastně příliš nemusí. Někdy se navíc diví, proč jejich sousedé nejsou stejně šetrní jako oni.

Druhým extrémem jsou pak obyvatelé rohových bytů pod střechou či v přízemí, kteří musí vyvinout značné úsilí, aby svůj příbytek pořádně vytopili, a mračí se na své sousedy, kteří jim „nepomáhají“.

Stará úprava dovolovala rozdělit náklady na teplo v SVJ či BD ze 40 až 50 procent podle podlahové plochy (základní složka) a zbytek na skutečnou spotřebu každého bytu (spotřební složka). Již dříve se však zohledňovalo i špatné umístění v domě, například v přízemí či pod střechou.

Nová vyhláška upravuje tento poměr na 30 až 50 procent, je tedy možné se od podlahové plochy více odchýlit a dát důraz až z poloviny na skutečnou spotřebu. Přináší však zejména změnu v odchylce od průměrné ceny za teplo na metr čtvereční. Pokud by například hypoteticky dosud stálo roční vytopení metru čtverečního v domě 100 korun, mohla se účtovaná cena lišit o 40 procent každým směrem podle toho, jak moc obyvatelé (nájemníci či vlastníci) topili. Rozmezí tedy bylo 60 až 140 korun. Od ledna může klesnout oproti průměru jen o pětinu, stoupnout ale až o sto procent, tedy na dvojnásobek. Rozmezí se tak změní z 80 na 200 korun. Viz následující tabulka:

V domě je průměrná cena 10 000,- Kč. Všechny byty jsou stejně velké.

Tato úprava má tedy dopad na pohyb tepla v domě. Pokud někdo vytápěl vedle svého bytu i ten sousední, měl jistotu, že zaplatí maximálně 140 % průměru a jeho „spořivý“ soused minimálně 60 % průměru, tedy cca 2krát méně než on. Podle nově nastavených pravidel je to dvojnásobek průměru pro toho, kdo vytápí, a 80 % průměru pro toho, kdo se vytápět nechává.

Vyplývá z toho i to, že ti, kdo byt vůbec neobývají či z jiných důvodů vůbec netopí, stejně zaplatí 80 procent průměrné spotřeby domu.

Z uvedeného plyne, že problém v SVJ či BD se rozhodně úplně neřeší. Naopak, v některých případech si lidé ještě připlatí. Navíc není důsledně zohledněno, že lidé topí na různé teploty.

Důležité je poznamenat, že každý obyvatel bytu má nárok na vyúčtování mimo jiné právě společného tepla. Pokud by v něm byly nesrovnalosti, neváhejte se bránit. Je zbytečné platit víc, než je nezbytné.