vloni klesly ceny rezidenčních nemovitostí a i kvůli tomu se snížily razantně prodeje úvěrů na bydlení. Experti původně očekávali, že propad bude mnohem výraznější. Pro letošek jsou proto optimističtější. Zlom lze čekat až v roce 2011. „Tehdy by mohl počet hypoték překročit úroveň z roku 2008,“ říká Milan Roček ze společnosti Hyposervis.

Nárůst cen tuzemských nemovitostí s takovou dynamikou, jako se to dělo před rokem 2008, se již ale v budoucích letech nedá předpokládat. I přesto však podle expertů společností Hyposervis a Deloitte se vyplatí do kvalitních nemovitostí investovat. Za dlouhodobě udržitelný lze na základě srovnání s dalšími evropskými zeměmi považovat roční přírůstek ceny nemovitosti určené k bydlení zhruba o dvě až čtyři procenta. „Vývoj z Velké Británie ukazuje, že po čtyři desetiletí si rezidenční nemovitosti i přes řadu cyklů uchovaly po očištění o vliv inflace v průměru 36procentní růst za desetiletí,“ poznamenává Filip Endal, specialista na nemovitosti společnosti Deloitte.

„Zkušenosti ze zahraničí tedy prokazují, že v delším časovém horizontu investice do rezidenční nemovitosti vykazuje cenovou stabilitu a chrání před působením inflace,“ dodává Filip Endal. Vývoj ceny ovšem závisí hodně na lokalitě, kde se nachází.

Do ceny se promítá stav konkrétního bytu a bytového domu. V některých lokalitách se špatný stav zejména panelových bytů podepsal na poklesu jejich hodnoty až o čtvrtinu.

Češi na opravy svých nemovitostí vynakládají méně, než bývá zvykem v zahraničí, tvrdí studie společností Deloitte a Hyposervis. Náklady na opravu a údržbu bytů se v Česku podle Petra Hány z Deloitte pohybují kolem 16 procent celoevropského průměru, v absolutním vyjádření činí české výdaje zhruba 26,80 eur na obyvatele. Nejvyšší spotřebitelské výdaje na opravy a údržbu bytů na obyvatele zaznamenala v roce 2009 Velká Británie (více než dvojnásobek celoevropského průměru) a Polsko (66 procent nad průměrem EU). Ze srovnání průměrných hodnot východní a západní Evropy je zřejmé, že Východ Evropy zaostával v roce 2009 za Západem o 45 procent.

Tato situace by se podle expertů, kteří se podíleli na studii Vývoje rezidenčního trhu za rok 2009, mohla změnit, kdyby podobně jako ve Švédsku fungovalo daňové zvýhodnění určitých výdajů na údržby a opravy vlastních nemovitostí. (Více o zhodnocování vlastního bytu se dozvíte například v článku Fond oprav, peníze, které můžou slušně zvednout hodnotu vašeho bytu )

Českému trhu s bydlením podle autorů studie neprospívá ani skutečnost, že zde chybí dlouhodobý koncept rozvoje bydlení. Mezi opatřeními, která by Česku pomohla, autoři studie zmiňují třeba daňové úlevy na koupi bytu pro vlastní bydlení, řešení problematiky bydlení seniorů a vznik hypotečního garančního fondu pro ohrožené držitele hypoték. Lidé, kteří léta spolehlivě platili hypotéku a náhle by ztratili práci nebo je postihla jiná nepříznivá životní okolnost, by mohli získat od garančního fondu překlenovací půjčku, z níž by hradili hypoteční splátky. Tu by následně po vyřešení své životní situace fondu spláceli.

Garanční fondy existují v jednácti zemích Evropské unie, nejdéle v Irsku (od 1977) a Lucembursku (1979). Loni vznikly garanční fondy v šesti zemích v Řecku, Maďarsku, Polsku, Portugalsku, ve Slovinsku a ve Velké Británi. Fondy mohou být státní, soukromou či kombinovanou institucí.

Dlouhodobý koncept rozvoje bydlení v Česku by měl důležitý vliv i jako stimulátor tuzemské ekonomiky. Milion korun investovaný do výstavby generuje miliony korun v dalších segmentech a dává vznik i novým pracovním příležitostem. Stát by měl podporovat investice soukromých subjektů do výstavby nájemních bytů , soudí experti společnosti Deloitte. Důležitá je podle nich rovněž podpora výstavby infrastruktury u developerských projektů. Developeři musí zpravidla pozemky nakoupit, zasíťovat a vybudovat další infrastrukturu, které pak využívají obce nebo distributoři energií. Vše ovšem zaplatí ve vyšší ceně lidé, kteří si v domě koupí byty.