Většina výrobců lepidel a nátěrových hmot se proto snaží, aby jejich produkty umožnili prostup vodní páry, ale je to běh na dlouhou trať a vývoj takových krycích hmot, které toto 100% umožní, ještě nějakou dobu zabere.

U fasádního systému GIGATHERM® je izolační materiál Lupotherm difúzně otevřený a jeho vnější vrstva odvětraná, takže vodní páře nic nebrání jejímu úniku. Teplo neuniká, protože izolací procházejí pouze molekuly vodní páry, které jsou výrazně menší než molekuly vzduchu. Jedná se proto o 100% difúzně otevřený systém, který získal cenu v prestižní soutěži Výrobek roku 2011 nejen kvůli schopnosti odvodu vodní páry, ale i pro své další vlastnosti:

• Fasádní desky jsou mechanicky extrémně odolné, nehořlavé, nevadí jim záplavy, mráz, ani extrémní letní teploty. Teplotně ani vlhkostně se neroztahují, tudíž je možné vytvářet celistvé plochy bez přiznaných spár.
• Při použití izolace Lupotherm má obvodová stěna stejně dobrý součinitel prostupu tepla, jako stěny pasivního domu.
• Budovu lze natřít i sytými odstíny barev - díky odvětrané poslední vrstvě se dům v létě neprohřívá. Lupotherm odráží až 98% slunečního záření, takže v létě je v panelovém domě neobvyklý a dosud nepoznaný, velmi příjemný chládek.
• Importér poskytuje záruku 20 let na funkci izolace, protože laboratorně testovaná životnost použitých materiálů výrazně převyšuje 100 let
• Celé obálka je tlustá pouze 10cm, přesto je účinnost větší než při tloušťce 25 cm běžné izolace – okna tedy nejsou utopena a dům má stále pěkný vzhled i přes svoji výrazně vyšší energetickou nezávislost.
  

Princip funkce:
Hlavním pilířem celého systému je Lupotherm. Jedná se převratný izolační materiál, který izoluje jinak než běžné izolace na bázi pěn nebo minerálních vláken. Jako izolant získal cenu za energetické úspory v soutěži Výrobek roku 2008). Byl několikrát podroben srovnávacím testům a vždy s velmi překvapivými výsledky. Je tvořen 13ti vrstvou folií a funguje na principu pětinásobné termosky.

Zásadní průlom ve vnímání těchto izolačních materiálů odbornou veřejností přinesl jeden z testů, které provedla nezisková organizace Normapme na jihu Francie. V zimě měřila spotřebu elektrické energie, potřebnou na udržení 23°C ve třech stejných objektech, kdy jeden byl izolován vícevrstvou folií o tloušťce 3cm, druhý minerální vlnou o tloušťce 20 cm a třetí nebyl izolován vůbec. Po zimě vyhodnotila test takto: v objektu bez izolace bylo zapotřebí 2825 kWh, v objektu izolovaném minerální vlnou byla spotřeba 931 kWh a v prvním objektu, izolovaném 3cm tlustou vícevrstvou folií se spotřebovalo jen 666 kWh. Test tedy prokázal, že 3cm tlustá vícevrstvá folie izolovala o 39,7% lépe než 20cm tlustá minerální vlna.

Materiál sestává ze 13 vrstev folií, přičemž 5 folií je reflexních (dokonale odráží tepelné sálání) a 8 folií jsou bublinové folie z vysoce hustotního polyetylenu (HDPE – který je znám také pod názvem „mikroten“). Vrstvy jsou seskládány v pořadí, které způsobuje dokonalé termoizolační vlastnosti. Dům, izolovaný Lupothermem lze tak přirovnat k horkému čaji, nalitému do pěti do sebe vnořených termosek.

Difúzní otevřenost je dosažena T-nitěmi, kterými je Lupotherm opatřen v rozestupu každých 50cm.
Hlavním důvodem, proč Lupotherm izoluje tak dobře, však není samotný materiál, ale především způsob pokládky této izolace, který umožňuje takových výsledků dosáhnout. Správnou pokládkou lze docílit, aby teplo procházelo obálkou budovy způsobem, který umožní Lupothermu jej prakticky zastavit:

Lupotherm  se pokládá vždy na vzduchovou mezeru. Správným rozložením horizontálních přepážek se docílí vzduchových kapes, ve kterých nedochází k termickému pohybu vzduchu. Tyto podmínky téměř znemožňují teplu, aby se šířilo vedením (jak je tomu u konvenčních izolačních materiálů), ale způsobí, že tepelná energie se začne od zdi šířit sáláním.

Sálavé teplo narazí na 1. vrstvu Lupothermu, kterou tvoří vysoce reflexní folie (odráží až 98% sálavého tepla). Díky tomu, že tato folie je kompletně zatavena v polyetylenu, její účinnost neklesá ani po 100 letech (u celohliníkových folií, které používají jiní výrobci, po krátkém čase alumunium zoxiduje a účinnost reflexe výrazně klesá – u Lupothermu nikoliv) - proto také dává výrobce záruku 20let na funkci izolace.

Díky reflexní funkci se sálavé teplo odrazí a jeho paprsky dopadnou zpět na povrch zdi. Zeď panelového domu toto odražené teplo z velké části absorbuje a díky tomu, že není ochlazována proudícím vzduchem, tak se začne z venkovní strany ohřívat. A přesně teď nastává ten zásadní zlom, proč Lupotherm vykazuje tak fantastické výsledky.

Teplo se totiž vždy šíří z teplého prostředí do chladného. Nikdy ne naopak. A čím větší je rozdíl teplot, tím více tepla konstrukcí proniká. Pokud by ale na obou stranách konstrukce byly teploty stejné, tok tepla se zcela zastaví. V důsledku odraženého tepla od Lupothermu se zeď z venkovní strany prohřívá a rozdíl teplot mezi vnitřním a venkovním prostředím se neustále zmenšuje. Po nějaké době vzroste teplota za zdí až na teplotu velmi blízkou interiéru a prostup tepla zdí se velmi výrazně oslabí (téměř se zastaví).

Od prohřáté zdi se však postupně prohřeje i vzduchová mezera. Jelikož je nehybný vzduch vynikající izolant (2x lepší než vlna nebo polystyren) a ztratí zde teplo obrovskou část své energie, než jím dokáže (vedením) proniknout. Od teplého vzduchu v mezeře se postupně prohřeje i první reflexní vrstva (zde však teplo musí překonat relativně velký přestupový odpor ze vzduchu do folie, čímž se jeho energie opět zeslabí).

Protože za první reflexní vrstvou následuje další vzduchová mezera (tvořena dvěma od sebe směřujícími bublinkovými foliemi z  HDPE), začne se teplo z první reflexní folie šířit opět nejprve sáláním – neboli dochází ke konverzi tepla, které prostoupilo vzduchem v mezeře vedením opět do sálavé formy. Bublinovými foliemi sálavé teplo extrémně dobře proniká (téměř 90%). Za bublinovými foliemi se však nachází další reflexní folie, která toto sálové teplo opět dokonale odrazí, čímž dochází k cyklickému odrazu sem tam a postupnému prohřívání vzduchu v bublinkách (a zde dochází k dalšímu velmi citelnému úbytku tepelné energie, neboť je třeba prohřát veškerý vzduch v bublinách). Od bublin se následně ohřeje i další reflexní folie (další úbytek energie prostřednictvím dalšího přestupového odporu). Zde však opět zkonvertuje vedení tepla do sálání, které se na další reflexní folii opět odrazí. A tak dále až do téměř kompletního pohlcení tepelné energie.  Princip izolace velmi podrobně znázorňuje i přiložená animace: