nebo násilníka. Nechcete si ani představovat, co by se mohlo stát, kdybyste v tmavé chodbě narazili na lupiče nebo násilníka. A nechat si kočárek nebo kolo ve společných prostorách k tomu určených? To už jej můžete rovnou nechat stát bez dozoru uprostřed rušné ulice! Do jaké míry je bezpečná většina pražských bytovek? Která opatření proti nevítaným hostům jsou skutečně účinná a která jsou jen nafouklou bublinou? 

ODPOVÍDÁ TOMÁŠ KALTMEYER, AUTOR PROJEKTU STOP NEZVANÝM

Na to jsme se zeptali autora projektu Stop nezvaným Tomáše Kaltmeyera, jehož společnost se už přes 20 let specializuje na zabezpečení vchodů v bytových domech. 

Co je podle vás největším problémem při zabezpečení bytových domů?

Veřejnosti v této oblasti zcela chybí osvěta - zatímco například při koupi auta už dnes i méně zkušený motorista ví, na které vlastnosti vozu se zamířit, problematika zabezpečení je laikovi zcela neznámá. Lidem nezbývá nic jiného, než se spolehnout na odborníky, protože neví, která kritéria mají hodnotit. My chceme úroveň obecného povědomí pozdvihnout. Proto jsem se rozhodl připravit projekt Stop nezvaným a zapojit do něj významné partnery, aby Pražané měli možnost získat návod, jak účinně a prokazatelně zvýšit úroveň kontroly vstupu do domů. Pak bude mnohem méně případů, kdy nové dveře pro bytový dům mají instalovány ty nejběžnější zámky, které nedokáží zabránit vstupu neoprávněných osob do domu. 

Nemáte obavy, že to může být vnímáno jako marketingová aktivita, pokud projekt připraví komerční subjekt?

Pochopitelně se tomuto pohledu nelze ubránit, ale pokud převáží přínosy, pak se nám podaří získat důvěru pro dobrou věc. Proto je jedním z hlavních komunikačních nástrojů právě vznikající mapa bezpečných domů Prahy. Cílem bude ukázat příklady dobré praxe a kritéria pro stanovení bezpečného vstupu do domu. 

Jak bude mapa fungovat?

Jejím základem se stanou bytové domy v Praze, které opatřila za více než 20 let činnosti zámky firma Kaltmeyer. Tyto domy jsme rozdělili do několika kategorií podle úrovně zabezpečení. Některé jsou logicky už zastaralé, jiné průměrné a potom jsou zde ty, které používají k zabezpečení nejmodernější technická řešení. Obyvatelé bytových domů v Praze si pak budou moci snadno najít ve svém okolí místa, kde mají tuto problematiku vyřešenou nejlépe a ověřit si účinnost našich opatření.

Existuje už někde něco podobného?

U nás už od roku 2004 běží projekt MVČR »Bezpečná lokalita«. Ideálním řešením však je, když spolupracuje státní sektor se soukromým, protože specializovaná firma může poskytnout velmi cenné poznatky z praxe. Tak tomu je například v Bratislavě, kde v roce 2001 vznikl státem podporovaný projekt soukromé firmy Rys, jenž dokonce získal mezinárodní ocenění v rámci EUCPN (Evropská síť prevence kriminality).

Je něco, co váš projekt odlišuje od podobných?

My se zaměřujeme na vstupní dveře do bytových domů v Praze, kde je i nejhorší bezpečnostní situace. Těch je v hlavním městě odhadem 45 – 50 tisíc (podle ČSÚ je v naší metropoli 32 tisíc bytových domů BD s jedním až dvěma vchody). V rámci projektu proto připravujeme studii úrovně na vzorku dvou sídlišt po cca 70 domech. Zde by se měla jasně ukázat míra kriminality včetně té latentní (neregistrované), která je dle rozborů z dostupných statistik stále hrozivá.

Neočekávají zákazníci, že poskytnete pro komplexnější řešení například také kamerový nebo komunikační systém?

Stále tvrdím, že vstupní dveře jsou prioritou číslo jedna – je to naprostý základ. Další zmiňované systémy jsou také užitečné, ale jsou to už jen nadstavby. Na sídlišti Jižní město instalovali v jednom věžáku v rámci projektu »Bezpečná lokalita« s podporou městské části Praha 11 bezpečnostní kamery s provozními náklady 250 Kč měsíčně na jednu bytovou jednotku. Provoz našeho systému s tzv. chytrou klikou vychází na byt a měsíc zhruba na 14 Kč.

Asi nebude snadné laickou veřejnost přesvědčit o tom, co je pro dům z hlediska bezpečnosti optimální...

Máte pravdu, subjektivní chápání pojmu bezpečnosti je podle mě hlavní příčinou obtížného stanovení optimální úrovně bezpečnostního rizika ve vztahu k pořizovacím a provozním nákladům. Vždy tu bude nějaké tzv. akceptovatelné riziko. Snaha o nulové riziko by totiž vyžadovala finančně velmi náročná řešení - turnikety, ostrahu, či bezpečnostní zóny, a to je u bytových domů logicky krajně nehospodárné.

http://www.kaltmeyer.cz/rs/