dokonce nevýhodné. Dlouhé texty nikdo nečte, proto je i tento e-book rozdělen do několika dílů. V každém z nich naleznete konkrétní řešení nějakého problému. Dnes se například zaměřím na chalupy.

Před jakýmkoliv zateplením je třeba si vždy položit jednu podstatnou otázku: Za jak dlouho se mi investice do zateplení vrátí?

Je to jako s autem. Tím, jak cena benzínu stále stoupá, čím dál více řidičů přecházejí na plyn. Čím více benzínu spotřebují (ať už velmi častým ježděním nebo proto, že jejich auto má větší spotřebu), tím dříve se mu investice do plynu vrátí. A pokud opravdu spotřebuje hodně benzínu, tak vůbec neřeší pořizovací cenu za přestavbu, ale soustředí se především na kvalitu a na spolehlivost, protože ví, že cena je z hlediska návratnosti to nejméně podstatné.

A stejné je to i se zateplením objektů. V domě, kde trvale bydlíme, potřebujeme zajistit teplo od půlky října do půlky dubna (tedy celý půlrok), takže je logické, že spotřeba energie je velká a s rostoucí cenou za energie je mnohem důležitější účinnost a kvalita zateplení, než pořizovací cena, protože tím rychlejší bude i návratnost.

Ale na chalupě? Kolik dní zde strávíme v období, kdy je potřeba topit? A je tedy vůbec nutné, pro těchto pár dní v roce, zateplovat? A pokud je, tak jak a jakou izolací?

Když přijedu v zimě na víkend na chalupu, většinou si až do soboty do večera nemohu sundat svetr, protože zdi jsou za celý týden tak promrzlé, že až v neděli ráno, když se už chystám odjet, je konečně příjemně. Odpoledne pak odjíždím z vyhřáté chalupy s plným vědomím, že až do pondělí do odpoledne bude v chalupě krásně teplo, zatímco já už budu dávno pryč.

Co je možné udělat, aby mi v pátek po příjezdu bylo co nejdříve teplo:

1. Zateplení objektu ZVENČÍ. Nezabírá místo uvnitř objektu, ale jeho pořízení je velmi drahé a jeho účinek na pocit tepla v pátek chvíli po příjezdu nebude až tak zásadní, protože celý pracovní týden se netopilo a zdi stačili i přes zateplení vychladnout. Je sice možné topit i přes týden na nějakou nižší teplotu, aby chalupa nevychladla, a říkat si, že díky zateplení tolik tepla neuteče, ale tohle mi připadne jako když si koupím úspornou žárovku abych ušetřil, ale pak proto, že je úsporná ji prakticky vůbec nevypínám.
   
   
2. Dalším možným řešením zateplení ZEVNITŘ. V tomto případě skutečně dojde k vyhřátí prostoru chalupy velmi rychle, protože teplo neohřívá tlusté promrzlé zdi, ale hromadí se jen uvnitř. Vnitřní zateplení ale skrývá tolik úskalí z hlediska tepelných mostů a s tím spojené vlhkosti, takže doporučit toto řešení jako vhodné pro všechny případy nelze – je třeba zpracovat vždy projekt, který bude řešit věc komplexně. A v každém případě je i zde nutné zvážit jeho návratnost, protože každé zateplení je drahé.
   
   
3. Třetím řešením je, vytopit chalupu den před příjezdem pomocí spuštění topení na dálku (např. přes GSM modul). Tohle je možné v případě, že se na chalupě topí nějakým stálým zdrojem energie (elektřina, plyn). Spotřeba nebude vyšší než doposud, protože když zapneme topení už ve čtvrtek a vypneme je v sobotu, stihne se chalupa do našeho příjezdu vyhřát a do neděle se v tlustých zdech naakumulované teplo udrží, takže je to stejné, jako když jej ručně zapneme až v pátek a vypneme v neděli. Tyto dálkově řízené moduly dnes stojí okolo 1000 Kč, takže pokud je možné zapnout topení na dálku, je tento způsob pro chalupy asi ten nejlepší ze všech.
   
   
4. V případě, že není možnost zatopit předem (jak je popsané v předchozím bodu) a existuje ještě možnost změnit ohřívání vzduchu na sálavé topení. Tento způsob dokáže zajistit tepelnou pohodu během několika minut a je velmi účinný.
   
   Pro pochopení, jak předělat běžné topení na sálavé, je třeba lépe vysvětlit rozdíl mezi sálavým a běžným topením.
   Nejprve to běžné:
   Radiátory mají žebra a proto mezi nimi dochází k intenzivnímu ohřívání vzduchu. A jak všichni víme, teplý vzduch stoupá vzhůru. Z radiátoru tedy vystupuje teplý vzduch ke stropu, ale tím, že jsou stěny chalupy velmi studené, ihned jim předá velkou část svého tepla a okolo nás proudí směrem k podlaze už jako studený. Od podlahy je zase nasáván zpět do radiátoru, který vzduch opět prohřeje a způsobuje tak termické proudění v místnosti.
   
   Tím, jak okolo nás studený vzduch proudí, vnímáme prioritně jeho teplotu. A protože teplota lidského těla je okolo 36°C a teplota vzduchu v místnosti je výrazně nižší, je logické, že dochází k intenzivnímu ochlazování našeho těla. Takže pro tepelnou pohodu je třeba, aby vzduch, který cirkuluje v místností, byl buď dostatečně teplý, abychom jej nevnímali jako nepříjemný a nebo ideálně, aby proudil natolik pomalu, aby nás neochlazoval (příklad – když z kraje jara vysvitne Slunce a je bezvětří, máme tendenci se svléct a opalovat se. Tím, že vítr nefouká, cítíme, jak nás kůže pálí. Jakmile se vzduch malinko pohne, je nám hned příjemněji, ovšem až do chvíle, dokud nezačne foukat více - pak nám je zima, protože chladící efekt větru je úměrný druhé mocnině jeho rychlosti.
   
   Jakmile se nám podaří, výrazně zpomalit proudění vzduchu, splnili jsme hlavní podmínku pro funkci sálavého topení. Lze toho docílit kupodivu snadno.
   Proudění je třeba zamezit na jeho zdroji - na radiátorech - těmito dvěma způsoby:
   

• Zabezpečit, aby vzduch, ohřátý od desek nebo žeber radiátoru nemohl proudit vzhůru. Za tímto účelem se doporučuje celý radiátor zakrytovat (např. sádrokartonem nebo oplechovat) přičemž kryt by se měl co největší plochou radiátoru dotýkat, aby došlo rychle k jeho prohřátí. Tím se vyřadí z funkce hlavní zdroj pohybu vzduchu a proudění se ihned citelně zpomalí.
  Zpomalením proudění se přestane kůže tolik ochlazovat a člověk vnímá pocitově, že je mu tepleji, přestože se teplota v místnosti nezvýšila ani o desetinu stupně. Navíc při pomalém proudu vzduchu začneme intenzivně cítit i dopad sálavého tepla od radiátorů.  Sálavé teplo totiž, na rozdíl od proudícího vzduchu, nezpůsobuje ochlazování pokožky, naopak kůže sálání výborně pohlcuje a člověk vnímá tento stav jako intenzivnější pocit tepla (jako při opalování).
  
  A protože se sálání šíří rychlostí světla, je tento efekt okamžitý.
  

• Dále je třeba natřít kryt radiátoru ZE VŠECH STRAN i ke zdi nějakou hezkou matnou barvou. Je velmi důležité si uvědomit, že schopnost tělesa, salát teplo, je přímo úměrná schopnosti jeho povrchu teplo absorbovat. Neboli – dokonale sálá absolutně černé těleso. Pokud tedy ponecháme jako sádrokarton nebo plech, rozhodně bude kryt sálat méně, než pokud jej natřeme. Když bude špatně sálat, bude se od něj ohřívat vzduch, který tak začne zase proudit. Barva nemusí být tmavá - i bílý nátěr je schopen 90% tepla vysálat.
  
  Radiátory však nebudou sálat pouze směrem dovnitř místnosti, ale i ke zdi a to stejnou intenzitou. Jenže zeď toto teplo ihned pohlcuje, což je škoda, zvláště v pátek odpoledne, kdy chceme mít nejvíce tepla především pro sebe.
  
  Když ale umístíme za radiátor na zeď reflexní folii (stojí 50 Kč/m²), která dokáže až 95% sálavého tepla odrazit (má emisivitu jen 5%), zvýšíme tím sálavý účinek radiátorů na téměř dvojnásobek (je však vždy potřeba udělat obojí - samotná reflexní folie na zdi bez úpravy radiátoru nestačí, protože při proudění vzduchu je účinek reflexní folie na sálavý efekt radiátorů jen nepatrný).
  
  
• Jako poslední nutná úprava při přechodu na sálavé topení, je nalepení průhledné reflexní folie na skla. Tím dojde k odrazu sálavého tepla do místnosti (až 90%), což výrazně posílí izolační účinek oken, ale především zvýší rychlost prohřátí povrchů v interiéru a tím i k většímu pocitu tepla pro obyvatele.
  

Pro vůbec nejrychlejší “sálavé vytopení” pomáhá, umístit na stěny směrem k místům kde se  nejčastěji nacházíte, sálavé panely. A protože sálání se šíří rychlostí světla, bude jejich účinek pro dosažení tepelné pohody okamžitý. Ale pokud předtím nezajistíme radikální snížení termického proudění a odraz salání od oken, nebudou mít samotné sálavé panely ten pravý účinek, protože vzduch bude stale proudit okolo nás a bude nás ochlazovat (a nebo je třeba zvolit panely s tak velkým výkonem, že jejich velká spotřeba přebije vlastní výhodu sálavého topení).

Pokud nemáte ani chatu ani chalupu a text Vás tím pádem tolik nezaujal, v příštím díle se to pokusím napravit – budu psát o fasádách s velkými plochy oken, kde zateplování čímkoliv může ztrácet svůj smysl.

Přeji Vám vše dobré a těším se na příště.

Související články:

Fenomén sálání... Aneb: co se ve škole nedozvíte... 2.díl

Fenomén sálání... Aneb: co se ve škole nedozvíte... 3.díl

Fenomén sálání... Aneb: co se ve škole nedozvíte... 4.díl

Fenomén sálání... Aneb: co se ve škole nedozvíte... 5.díl

Fenomén sálání... Aneb: co se ve škole nedozvíte... 6.díl

Fenomén sálání... Aneb: co se ve škole nedozvíte... 7.díl