Člověk produkuje teplo svými játry a to v závislosti na svém věku (děti nejvíce) a pohlaví (ženy produkují méně, jsou tudíž náročnější na teplo v místnosti).

Ke ztrátám tepla z těla dochází těmito procesy:

▪    sáláním – 60 % - popsáno níže

▪    vedením – 18 % – teplo předávané molekulám vzduchu (15 %) či dotýkajících se předmětů. Vliv na ztrátu vedením má proudění vzduchu. Předávání tepla vedením se zvyšuje s vyšší rychlostí vzduchu.

▪    vypařováním – 22 % – neznatelné pocení (asi 50ml/h), které probíhá za všech okolností.

Povrch lidského těla má teplotu okolo 36°C a jeho schopnost sálat je tedy cca. 500W na 1m2.
Celková plocha dospělého člověka je asi 1,8m2, takže do prostoru kolem sebe vyzáří cca. 900W.
Těchto 900 Watů je však absolutní hodnota, která by se jako tepelný výkon projevila ve velmi chladném prostředí – třeba v hlubokém vesmíru (při téměř absolutní nule).

Pokud se ale člověk nachází ve vytopené místnosti, kde k němu sálají všechny stěny i předměty svým sálavým teplem, odpovídající jejich povrchové teplotě, vzájemně se vliv těchto sálání vyruší a počítá se jen s jejich rozdílem.

Jakmile ale zabalíme člověka do reflexní folie (je to povinná výbava každé autolékárničky), nastává ihned zvláštní jev: v místech, kde se folie povrchu lidského těla přímo NEDOTÝKÁ, nastupuje vliv sálání, a to s absolutním výkonem 500W/m2 a jeho okamžitému odrazu zpět. Takže v těchto místech se reflexní folie (pocitově) chová, jako tepelný zářič s výkonem 500W. Vzduch v této mezeře se záhy nasytí vodní parou (díky potu), což je mimochodem skleníkový plyn, který se sáláním také prohřívá, takže veškerý vzduchový prostor se naplní lidským teplem.

V místě, kde se tělo a folie dotýkají, dochází k předávání tepla z těla do folie vedením, ale díky jejímu lesklému povrchu i na její druhé straně nedochází k vysálání tepla do okolí. K úniku dochází pouze vedením a to v závislosti na rychlosti větru, který okolo člověka ve folii fouká.

Jelikož se ale vedením ztrácí z lidského těla 3x méně tepla než sáláním, je tato ztráta na tepelnou pohodu člověka ve folii zanedbatelná a to i při velmi silném větru – ale je naopak velmi důležitá proto, aby se člověk neupekl svým vlastním teplem.

Takže proto není v lékárničkách chlupatá deka. Ta by totiž ani při tloušťce několika cm nedokázala to, co velmi tenká reflexní folie o tloušťce jen 0,5mm.

Zkusme si nyní (jen jako příklad) představit situaci, že by člověk byl zabalen do více reflexních folií, které by od sebe byly odděleny mezerami s nehybným vzduchem - třeba bublinkami.

Díky takovým mezerám, ve kterých neproudí vzduch, nebude vnitřní folie ochlazována větrem a téměř veškeré teplo, které člověk vyprodukuje se buď k němu odrazí zpět, nebo se v těchto vrstvách prakticky zastaví.
Během několika minut začne být opravdové vedro a tělesná teplota se začne zvyšovat.

Je-li teplota těla zvýšena nad 40,5 °C nastává úpal. Trvá-li zvýšení teploty delší dobu, selhávají termoregulační centra, objevuje se zmatenost až ztráta vědomí, následně edém mozku a člověk  umírá.

Součástí izolace skafandru je několik (5 až 7) reflexních folií, oddělených vzduchovými mezerami.
Tato izolace se jmenuje TMG. Na končetinách obsahuje 5 reflexních folií, na zádech a břichu 7.

Je logické, že taková izolace dokáže ochránit astronauty i před obrovskými mrazy, které ve vesmíru panují. Ale neochrání je před jejich vlastním teplem.

Proto je součástí každého skafandru i chlazení. To je realizováno tenkými trubičkami s kapalinou, která proudí uvnitř skafandru a odvádí přebytečné lidské teplo.

Lupotherm vznikl jako kopie TMG. Reflexní folie jsou proloženy vzduchovými bublinami, takže jeho účinek je velmi podobný, jako u izolace skafandru.

Zabalením člověka do Lupothermu by tedy došlo k přehřátí organismu a následně i ke smrti.

Proto na školeních zdůrazňujeme, že není možné, nabídnout své tchyni silný prášek na spaní a spacák z Lupothermu, se slovy: "Aby se Vám, maminko, dobře spalo a byla jste pěkně v teploučku". :o) 



V omezené míře lze použít Lupotherm jako doplněk oděvů. Lze z něj například vyrobit vestu, která by se používala pouze v polárních oblastech. Díky volným končetinám by nehrozilo upečení vlastním teplem a polárníci by mohli být perfektně chránění před prochladnutím.
Tento nápad měl totiž jeden z našich zákazníků v severní oblasti Norska, kde zatepluje místní hotel.
Zabalil se do Lupothermu jako do deky, ale bylo mu za chvíli přílišné teplo. Tak si ho zkrátil jen asi do půl stehen, udělal do něj dvě díry pro ruce a místo zipu si jej vpředu přelepil lepící páskou.

A pak mi psal, že mu venku při větru o teplotě -28°C, bylo tak akorát příjemně.
Jen si na něj lidi ukazovali, jako na blázna, protože prý vypadal jako obrovitá diskotéková stříbrná koule, pouze s tím rozdílem, že nevisí od stropu, ale pohybuje po vlastních nohách.

Související články:

Fenomén sálání... Aneb: co se ve škole nedozvíte... 1.díl

Fenomén sálání... Aneb: co se ve škole nedozvíte... 2.díl

Fenomén sálání... Aneb: co se ve škole nedozvíte... 3.díl

Fenomén sálání... Aneb: co se ve škole nedozvíte... 5.díl

Fenomén sálání... Aneb: co se ve škole nedozvíte... 6.díl

Fenomén sálání... Aneb: co se ve škole nedozvíte... 7.díl